Představte si, že se staráte o blízkého člověka s Alzheimerovou chorobou, který má zároveň cukrovku. Ráno si není jistý, zda už snídal. Léky, které si dříve připravoval sám, začíná zaměňovat. Někdy zapomene na jídlo, jindy si vezme další porci, protože si nepamatuje, že už jedl. A když se ho zeptáte, zda si aplikoval inzulin, nedokáže vám odpovědět.
Pro rodinu je taková situace náročná. Nejde totiž jen o péči o paměť a orientaci, ale také o bezpečné zvládání dalšího chronického onemocnění.
Alzheimerova choroba a cukrovka se mohou vzájemně komplikovat především v každodenním životě. Činnosti, které byly dříve automatické, vyžadují postupně větší podporu. Cílem přitom není člověku za každou cenu odebrat samostatnost, ale najít způsob, jak mu umožnit co největší nezávislost a současně snížit zdravotní rizika.
Když paměť ovlivňuje hladinu cukru v krvi
Cukrovka neboli diabetes mellitus je onemocnění, při kterém tělo nedokáže správně regulovat hladinu glukózy v krvi. Způsob léčby se liší podle typu diabetu, užívaných léků a zdravotního stavu konkrétního člověka.
U člověka s demencí může být problémem především to, že péče o cukrovku vyžaduje pravidelnost, plánování a schopnost pamatovat si jednotlivé kroky. Právě tyto schopnosti však Alzheimerova choroba postupně narušuje.
Člověk například může:
- zapomenout, že si již vzal léky;
- nevzpomenout si, zda jedl, nebo naopak zapomenout na plánované jídlo;
- mít potíže s přípravou vhodného jídla;
- nedokázat správně provést měření hladiny cukru nebo aplikovat inzulin;
- přestat rozumět pokynům, které dříve bez problémů zvládal.
Zpočátku mohou jít o ojedinělé situace. S postupem onemocnění ale mohou být častější a nebezpečnější.
To neznamená, že člověk s Alzheimerovou chorobou musí okamžitě přestat o svou cukrovku pečovat. Rozhodující je, co konkrétně ještě zvládá, jaká rizika jsou spojena s jeho léčbou a jakou podporu má k dispozici.
Jídlo může být nepředvídatelné
Při léčbě cukrovky je důležité přizpůsobit stravování zdravotnímu stavu a léčebnému plánu. Jenže u člověka s demencí nemusí být snadné udržet pravidelný režim.
Někdo zapomíná jíst. Jiný opakovaně žádá o jídlo, protože si nepamatuje předchozí porci. U některých lidí se mění chuťové preference a začnou výrazněji vyhledávat sladká jídla. Připravit si samostatně plnohodnotné jídlo navíc může být obtížnější kvůli problémům s plánováním a organizací činností.
Rodina se pak může dostat do situace, kdy se snaží hlídat každé sousto. To však bývá vyčerpávající a může to vést ke zbytečným konfliktům.
Co může pomoci?
Zjednodušení režimu bývá účinnější než neustálé napomínání.
Pomoci může například:
- podávat jídlo přibližně ve stejnou dobu;
- nabídnout menší porci a podle potřeby další;
- mít připravené vhodné jídlo pro chvíle, kdy si člověk řekne o něco k jídlu;
- přizpůsobit velikost porcí a složení stravy doporučení lékaře nebo nutričního terapeuta;
- zapisovat si, kdy člověk jí, pokud se opakovaně objevují potíže s režimem.
Pokud člověk opakovaně jí nebo naopak jídlo odmítá, je dobré hledat příčinu. Nemusí jít pouze o zapomínání. Roli mohou hrát také změny chuti, potíže se zuby, problémy s polykáním nebo jiné zdravotní obtíže.
Důležité je nesoustředit se jen na to, aby člověk dodržoval ideální jídelníček. Zvláště ve vyšším věku je potřeba zohlednit také dostatečný příjem energie a živin, celkový zdravotní stav a riziko podvýživy. Konkrétní doporučení by měla odpovídat jeho individuální situaci.
Pozor na příliš nízkou hladinu cukru
Jedním z důležitých rizik některých způsobů léčby cukrovky je hypoglykémie, tedy příliš nízká hladina glukózy v krvi.
Může se projevit například:
- pocením a třesem;
- náhlou slabostí;
- zmateností nebo neobvyklým chováním;
- podrážděností;
- ospalostí;
- závratěmi nebo poruchou koordinace.
U člověka s Alzheimerovou chorobou mohou být tyto projevy obtížně rozpoznatelné. Rodina si může všimnout jen toho, že je nemocný najednou zmatenější, nespolupracuje nebo působí jinak než obvykle.
Právě proto je důležité znát příznaky hypoglykémie a vědět, jak postupovat podle pokynů zdravotníků. Pokud má člověk předepsaný plán pro řešení nízké hladiny cukru, měli by ho znát také ti, kdo o něj pečují.
Při podezření na hypoglykémii je vhodné, pokud je to možné a pečující to umí, ověřit hladinu cukru glukometrem nebo předepsaným monitorovacím zařízením a postupovat podle individuálního léčebného plánu.
Člověku s poruchou vědomí nebo neschopností bezpečně polykat se nesmí podávat jídlo ani nápoje ústy. V takové situaci volejte záchrannou službu. Stejně tak je nutné neodkladně řešit závažné nebo přetrvávající příznaky.
Pokud se podobné epizody opakují, je důležité kontaktovat lékaře. Může být potřeba přehodnotit léčbu nebo způsob sledování hladiny cukru.
Léky: Když už nestačí připomenutí
Problémy s pamětí mohou komplikovat užívání léků. Člověk si nemusí vzpomenout, zda si tabletu vzal, nebo si ji vezme znovu. U některých léků na cukrovku může nesprávné dávkování vést k nebezpečnému poklesu hladiny cukru. Zvláštní pozornost vyžaduje také inzulin, u kterého může být opakovaná aplikace stejné dávky nebezpečná.
Pokud se chyby začínají opakovat, nestačí spoléhat na to, že si člověk příště vzpomene.
Jak zvýšit bezpečnost?
- Vytvořte přehledný systém.
Léky by měly být uspořádané tak, aby bylo zřejmé, které se užívají a kdy. Dávkovač léků nebo písemný přehled mohou pomoci, ale jejich vhodnost závisí na schopnostech člověka a typu léčby. - Zvažte podporu další osoby.
Pokud si člověk již nedokáže bezpečně hlídat dávkování, může být nutné, aby léky připravoval nebo jejich užívání kontroloval rodinný příslušník či zdravotník. - Proberte léčbu s lékařem.
Pokud se dosavadní režim stává příliš složitým, požádejte o kontrolu medikace. Lékař může posoudit, zda je možné léčbu zjednodušit, omezit počet denních dávek nebo zvolit vhodnější postup. - Předcházejte dvojité dávce.
Pokud není jasné, zda člověk lék užil nebo si aplikoval inzulin, nepodávejte automaticky další dávku. Postup konzultujte podle konkrétního léku s lékařem, lékárníkem nebo jiným zdravotníkem.
Nikdy sami neměňte dávkování ani nevysazujte předepsané léky jen proto, že se jejich užívání stalo obtížnějším.
Technologie mohou pomoci, ale nevyřeší všechno
V některých situacích mohou péči usnadnit moderní pomůcky. Patří mezi ně například zařízení, která zaznamenávají čas a množství aplikovaného inzulinu, nebo senzory umožňující sledovat hladinu glukózy bez opakovaného běžného měření z kapky krve.
Podle konkrétního zařízení mohou být hodnoty dostupné také v mobilní aplikaci. To může usnadnit sledování vývoje hladiny cukru a v některých případech pomoci včas zachytit rizikové situace.
Technologie však nejsou vhodné pro každého. Je potřeba zohlednit schopnost člověka zařízení používat, jeho ochotu spolupracovat, dostupnost podpory i konkrétní doporučení diabetologa.
Senzor například sám nezajistí, že člověk správně užije léky, nají se nebo zareaguje na varovné upozornění. Pokud už člověk nedokáže bezpečně řešit naměřené hodnoty, musí být předem jasné, kdo mu s tím pomůže.
O vhodnosti konkrétní pomůcky se proto poraďte s diabetologem nebo diabetologickou sestrou.
Nezapomínejte na nohy, oči a ústní dutinu
Péče o cukrovku není jen o jídle, lécích a měření hladiny cukru. Důležité jsou také pravidelné kontroly, které pomáhají předcházet komplikacím nebo je zachytit včas.
Nohy
Diabetes může poškodit nervy a zhoršit prokrvení dolních končetin. Člověk pak nemusí dobře vnímat poranění nebo si nemusí všimnout, že se rána nehojí.
Rodina by proto měla podle potřeby pomoci s pravidelnou kontrolou chodidel a kůže, všímat si otlaků, prasklin, zarudnutí, otoků či poranění a dbát na vhodnou obuv. Novou ránu, známky infekce nebo nehojící se poranění je potřeba včas konzultovat se zdravotníkem.
Zrak
Diabetes může způsobovat poškození sítnice, které zpočátku nemusí být patrné. Pravidelné oční kontroly proto mají význam i tehdy, když si člověk na zhoršení zraku nestěžuje.
U člověka s demencí navíc nemusí být snadné zjistit, že hůře vidí. Změny v orientaci nebo větší nejistota při pohybu mohou mít více příčin, a proto je vhodné na možné zhoršení zraku myslet.
Ústní dutina
Zdraví zubů a dásní je důležité pro pohodlné jídlo i celkové zdraví. Pokud má člověk potíže s ústní hygienou nebo nedokáže sám upozornit na bolest, mohou problémy zůstat dlouho skryté.
Pomoci může podpora při čištění zubů, kontrola zubní náhrady a pravidelná péče zubního lékaře. Pokud člověk náhle odmítá jíst nebo reaguje nepříjemně na dotyk v okolí úst, je vhodné pátrat po příčině.
Konkrétní intervaly kontrol nohou a očí by měly odpovídat doporučení zdravotníků a individuálnímu riziku.
Jak poznat, že dosavadní péče už nestačí?
Schopnosti člověka s demencí se mohou v čase měnit. To, co před několika měsíci zvládal bez pomoci, už pro něj dnes může být obtížné nebo nebezpečné.
Signálem k přehodnocení péče může být například situace, kdy:
- opakovaně zapomíná na léky nebo si není jistý jejich užitím;
- se objevují nevysvětlitelné výkyvy hladiny cukru;
- nedokáže bezpečně používat pomůcky k měření nebo aplikaci inzulinu;
- se mění jeho stravování nebo hmotnost;
- rodina má stále větší obavy, že se během dne něco stane.
Nejde o selhání člověka ani jeho rodiny. Znamená to, že se změnily potřeby a je čas upravit způsob podpory.
Užitečné je domluvit si společnou konzultaci s praktickým lékařem a diabetologem. Podle situace se mohou zapojit také diabetologická sestra, lékárník, nutriční terapeut nebo domácí zdravotní péče. Pokud člověk žije v pobytovém zařízení, je důležité, aby personál znal jeho léčebný plán a věděl, jak postupovat při rizikových situacích.
Při plánování péče je dobré myslet také na člověka, který ji poskytuje. Jestliže rodina přebírá kontrolu nad jídlem, léky, měřením a dalšími každodenními činnostmi, může se její zátěž výrazně zvýšit. Rozdělení úkolů a včasné využití dostupných služeb může pomoci předejít situaci, kdy je veškerá odpovědnost na jediném pečujícím.
Cílem není dokonalá kontrola, ale bezpečný každodenní život
Když se u jednoho člověka setká Alzheimerova choroba s cukrovkou, mohou se běžné činnosti postupně proměnit v náročné úkoly. Péče o jídlo, léky nebo kontrolu hladiny cukru vyžaduje více plánování a často i pomoc další osoby.
Nemusí to ale znamenat, že člověk okamžitě ztratí veškerou samostatnost. Někdo zvládne dál rozhodovat o jídle, ale potřebuje dohled nad léky. Jiný si může bezpečně měřit hladinu cukru, pokud mu někdo pomůže s vyhodnocením výsledků. Míra podpory by se měla přizpůsobovat jeho skutečným schopnostem a rizikům.
Důležité je průběžně sledovat, co funguje, co se mění a kde už je potřeba větší pomoc. Včasná kontrola léčby, přehledný systém a spolupráce s odborníky mohou snížit riziko komplikací a ulevit také rodině.
Nejde o to převzít za člověka všechno. Jde o to rozpoznat, které úkoly už pro něj nejsou bezpečné, a zajistit mu takovou podporu, aby mohl co nejdéle žít důstojně a s co největší možnou mírou samostatnosti.
